Kmín kořenný plod celý 100g

B-kmin-plod-cely-96085.png
B-kmin-plod-cely-96085.png

Cena
28 Kč s DPH

Výrobce

Kód produktu
96085

Nedostupné - Momentálně nedostupné
ks
(0 ks na skladě)

Carum carvi fructus tot. Více

  • Kmín kořenný plod celý 100g (Český text na obalech)

Složení: Carum carvi fructus. Nařízením EU je zakázáno uvádět na obalu výrobku jakékoliv zdravotní účinky. Více informací o zdravotních účincích byliny najdete v našem herbáři. VIZ ZDE: http://herbar.milota.com/rostlina/kmin-plod-cely-100g . Kmín je jedním z nejstarších koření světa, chuťově výjimečné, nenahraditelné a zdravotně prospěšné koření. Kmín obsahuje i tyto důležité látky: vodu, bílkoviny, sacharidy, vlákninu, tuk, železo, vápník, hořčík, fosfor, draslík, měď, selen, mangan, zinek, sodík, omega 3, Omega6 kyseliny, vitaminy A, B, C, E, K, cholin a kyselinu listovou.
Užívání: 2 čajové lžičky přelít 3 dcl vařící vody, vařit 2 min. vyluhovat 15 min. popíjet 2x denně.
Výrobce: Milota s.r.o., Záhumení 168, 74285 Vřesina, www.milota.com, milota@milota.com
Země původu: Česká republika

  • Rasca lúčna plod celá 100g (Slovenský text na obaloch)

Zloženie: Carum carvi fructus. Nariadením EÚ je zakázané uvádzať na obale výrobku akékoľvek zdravotné účinky. Viac informácií o zdravotných účinkoch byliny nájdete v našom herbári. Rasca je jedným z najstarších korenín sveta, chuťovo výnimočné, nenahraditeľné a zdravotne prospešné korenia. Rasca obsahuje aj tieto dôležité látky: vodu, bielkoviny, sacharidy, vlákninu, tuk, železo, vápnik, horčík, fosfor, draslík, meď, selén, mangán, zinok, sodík, omega 3, Omega6 kyseliny, vitamíny A, B, C, E, K, cholín a kyselinu listovú.
Užívanie: 2 čajové lyžičky preliať 3 dcl vriacej vody, variť 2 min. vylúhovať 15 min. popíjať 2x denne.

Komplexní informace o bylině bez léčivých účinků:
Více informací o léčivých účincích byliny
ZDE:
 

Kmín kořenný: Synonyma:
Latinsky:
Apium carvi, Seseli carvi, Lingusticum carvi, Bunium carvi, Foeniculum carvi, Pimpinella carvi, Selinum carvi, Sium carvi, Karos carvi, Seseli carum, Sium carum, Carum decussatum, Carum aromaticum, Carum officinale, Carvi careum, Pimpinella anisum, Lagoecia cuminoides, Carum sativum
Česky: Kmín luční, kmín polní

Kmín kořenný: Droga:
Latinsky:
Fructus carvi, Fructus cari carvi
Česky: Plod kmínu

Kmín kořenný: Názvy:
Lidové :
Raška
Slovensky : Rasca lúčna
Německy : Wiesen-Kümmel
Rusky : Tmin obyknovennyj
Anglicky : Carway

Kmín kořenný je známé koření často používané k ochucení chleba, brambor nebo ryb.

Podle záznamů byl kmín používán již v době kamenné. I v antickém Řecku a Římě si ho vysoce cenili. Hojně se používá nejen pro svou libou chuť a vůni, ale také pro své léčebné účinky, ponejvíce pak na zklidnění trávicího ústrojí a nadýmání.

Chemické složení: Hlavní složkou obsahových látek je silice (3-7%), obsahující hlavně karvon (50-60%) a limonen (35%), karveol aj. Na poměru těchto složek v silici závisí jejich kvalita i pach. Dále jsou v droze bílkoviny (20%), olej (20%), kumariny, flavonoidy (kvercitin a kemferol), pryskyřičnaté látky, sacharidy atd.

Vnitřní užití:
Dávkuje se 1 kávová lžička na šálek záparu (pije se až 4x denně).
Nebo:
Ke karminativním účelům se připravuje zápar z 1/2 lžičky plodů na 2,5 dl vody (dětem se dává po lžičce, dospělým až 2 lžičky 2-3x denně, vždy po jídle). Jinak se připravuje asi 3% zápar (pije se 1,5 dl 2-3x denně).
Nebo:
Vnitřně v nálevu (2 lžičky na šálek vroucí vody).

Odvar se připravuje krátkým přejitím varem 1 kávové lžičky kmínu na šálek vody. Dávkování může být i vyšší: 1-5 g pro dosi, 3-10 g pro die.
Nebo:
Lžíce kmínu se dobře svaří s trochou vody a potom se nasype do řídké chlebové polévky, která se jí horká. Potom se provede horká koupel nohou a ihned se ulehne.

Práškovaná droga (0,5-1 g) se užívá 2-4x denně.
Nebo:
Proti nadýmání lze použít také prášku kmínového semene, a to 3x denně 1/2 g.
Nebo:
Užívá se prášek 3x denně na špičku nože.
Silice - Oleum carvi - je oficinální v ČsL 4 a dávkují se 2-3 kapky 2-3x denně na kostku cukru.
Mohou se také žvýkat celé plody (2-3 g denně).

Sbíranou částí je plod. Obsahuje silici (3 až 7%), zejména karvon a limonen. Plody se sbírají když zhnědnou a začínají dozrávat, tedy v červnu až srpnu. Po sběru se nechají zaschnout. Droga povzbuzuje činnost žaludečních a střevních šťáv, zmírňuje nadměrnou plynatost a snižuje křeče hladkých svalů. Karvon má dále bakteriostatický účinek a vnitřně působí proti parazitům. Nadužívání silic v droze obsažených však může vést k poruše jater a ledvin. Užívá se buď ve formě nálevu (2 lžičky rozmačkaných plodů na šálek, pije se 2x až 3x denně) nebo přímo žvýkáním celých plodů (asi 3 g denně) nebo jako prášek na špičku nože proti nadýmání, žaludečním křečím, nechutenství a jiným poruchám trávení. Kmín rovněž zvyšuje vylučování mléka a podporuje vykašlávání při nemocích dýchacích cest.

Hojně se kmínu užívá jako koření a také při výrobě likérů. Mladé lístky je dále možno přidávat jako mírně aromatizující zeleninu do salátů či omáček. Kmínu se na našem území užívá již od středověku.

Lze nahradit: Jedním z dalších kmínů je kmín hlíznatý - Bunium bulbocastenum L. z čeledi mrkvovitých (Daucaceae), bulvuška hlízová, syn. Carum bulbocastenum Koch. Je to vytrvalá rostlina velmi podobná kmínu lučnímu, od kterého se snadno rozezná hlízovitým oddenkem. Vyskytuje se zřídka na polích na jílovitých a vápenatých půdách. U tohoto druhu se především používaly hlízy, tzv. zemní kaštany. Hlízy jsou hranatě kulovité, na povrchu tmavohnědé, na řezu bělavé. V dřívějších dobách, před zavedením brambor, se bulvuška pěstovala pro tyto hlízy. Hlízy se vybírají z půdy v červenci (tj. v době zralosti plodů) buď vykopáváním nebo sklízením při orbě. Pojídají se většinou pečené jako kaštany nebo dušené, případně ve formě salátu s olejem a octem. Kmín hlíznatý se pěstuje ve Francii, kde se specifická chuť hlízy značně cení. Listy slouží jako náhrada petržele a plody se používají stejně jako kmín luční. Obsahové látky plodů jsou podobné jako u kmínu lučního. V léčitelství se ponejvíce používaly hlízy, které se vyznačovaly svíravým účinkem. Kromě kmínu kořenného se hojně používá i kmín římský nebo kmín krámský - Cuminum cyminum L., syn. Cuminum odoratum Salisb. - šabrej. Rostlina pochází z východního Středomoří a rozšířila se i do Evropy. Pro silně kořeněný plod se hojně pěstovala a dodnes je součástí koření kari. Plody mají ostře kořenitou chuť a obsahují silici, mastný olej, cymol, myricin a cukry. Používají se jako karminativum (proti nadýmání). Dále se používají k výrobě cymolu, v Holandsku se jím koření sýry, plody se používají na výrobu likérů.

Lze zaměnit s: Plody celerovitých rostlin (dvojnažky) se velmi snadno zaměňují. Proto je třeba dávat pozor na jejich popis a na popis mateřské rostliny. Plody kmínu jsou rozpadavé dvojnažky s výrazným pachem, který je nejlepším identifikačním znakem. Zaměňují se hlavně s nažkami bršlice kozí nohy (kozonohy hostcovej) - Aegopodium podagraria L., která má širší listy, tmavší nažky bez silicových kanálků (dobře jsou vidět na příčném průřezu pod mikroskopem). Podobná "trebuľa lesná" - Anthriscus sylvestris (L).Hoffm., má velké listy a rýhovaný stonek, plody dlouhé 4-6 mm, černohnědé, lesklé, s brázděným zobákem, tvořícím asi 1/4 nažky.

Popis: Dvouletá, 30 až 100 cm vysoká bylina. V prvním roce vytváří růžici přízemních, pochvatě řapíkatých listů, s lístky čárkovitými, 2x až 3x peřenosečnými. Ve druhém roce vyrůstá řídce větvená, hladká až jemně rýhovaná lodyha. Přízemní a dolní lodyžní listy jsou řapíkaté, s lístky v 8 až 12 jařmech postavených kolmo k vřetenu listu. Horní lodyžní listy jsou menší a jsou přisedlé na širokých pochvách. Okolíky jsou složeny z 8 až 11 okolíčků, každý s 15 až 18 květy, obaly i obalíčky chybí. Drobné květy jsou bílé, výjimečně růžové. Plodem je dvounažka 3 až 5 mm dlouhá. Kvete v V až VII.

Místo výskytu: Roste divoce na loukách, pasekách, mezích a úhorech. U nás se šlechtí jako kořenina. Dává přednost trochu vlhkým půdám bohatým na dusík a živiny. V ČR téměř po celém území s různou hustotou výskytu, nejvíce v oblasti pahorkatin a podhůří, méně zřejmě v nížinách a v horských oblastech. Celkově roste takřka v celé Evropě vyjma Středozemí, dále na severozápadě Afriky, na Kavkaze, ve střední Asii, na Sibiři, na Dálném Východě, v severním Íránu, v Afghánistánu, v Mongolsku, v severozápadní Číně, v Himálaji, druhotně zavlečen do Severní i Jižní Ameriky a na Nový Zéland.

Pěstování:
Obecně:
Metodika pěstování je dobře propracovaná. Kmín je rostlina dvouletá.

Poloha, podnebí, půda: Kmínu se daří ve všech půdách střední jakosti, tedy ne příliš suchých ani ne příliš mokrých. Nejlépe se mu daří v hlinité půdě. Také na podnebí je nenáročný. Nesnáší hnojení čerstvým chlévským hnojem, zato mu velmi prospívá hnojení umělými hnojivy, hlavně fosfáty a čilským ledkem.

Výsev semen: Kmín se vysévá přímo na pole. Seje se brzy na jaře, v březnu a dubnu.

Předpěstování: Může se také předpěstovat na zvláštním záhonu nebo v pařeništi.

Výsadba: Vyrostlé sazenice se přesazují v květnu na zpracované pole ve sponu 30x30 cm.

Pěstování: Půda, určená k pěstování kmínu, se na podzim zorá, na jaře potom obdělá a zvláčí. Dobře se mu daří po okopaninách. Často se kmín seje jako mezikultura společně s jinými jednoletými plodinami, např s hrachem, lnem, kukuřicí, hořčicí, ovsem nebo jetelem. V tomto případě vedeme řádky kmínu kolmo na řádky vyseté krycí plodiny. První rok se sklízí tyto kultury (kmín má první rok jen přízemní listy), druhý rok se sklízí kmín. Lze ho pěstovat i s mákem. Když se krycí plodina sklidí, kmín se okopává, případně i protrhává. Na podzim prvního roku se kmín poseče jako zelené krmivo. Příští rok zjara kulturu okopáváme, případně přihnojíme ledkem a vyhynulé mezery vylepšíme novými sazenicemi. V druhém roce se kmín rychle vyvíjí, takže se již v květnu nebo červnu sklízí.
Pěstované odrůdy kmínu mají oproti plané formě větší plody s menší opadavostí. Nejlépe se mu daří na čerstvě vlhkých a hlubokých půdách s vyšším obsahem vápníku.
Kmín v Českém herbáři z roku 1899: Kmín luční (Carum carvi) má vřetenovitý, dvouletý kořen a lodyhy přímé, 1—2 st. vysoké, větvité, lysé. Listy podlouhlé, dvakrát zpeřené; kvítky drobné stojí v okolících bez obalů. Podlouhlé dvounažky jsou lysé a kořenné. Roste na lukách, kvete v květnu a v červnu. Dává se co koření do sýra, chleba, zelí, polévky, kořalky; olej semene toho podporuje zažívání a zapuzuje větry. Staří Římané již znali tuto vlastnost a dávali ho vedle soli na stůl. Olej kmínový utišuje bolesti, rozhání a přidává se po 2—4 kapkách do thé heřmánkového nebo melisového, jde-li o to, by nadýmání bylo zapuzeno. Zevně dává se co balzám, náplast, zvláště na žaludek při obtížích žaludkových. Černý kmín pochází z Orientu a dlužno dát pozor, by símě jeho nebylo zaměněno se semenem durmanu.

Hnojení: Hnojení čerstvou chlévskou mrvou dobře nesnáší, prospívá mu však fosforečné a hlavně dusíkaté hnojivo.

Výnosy: Výnos z 1 aru je 13 kg suchých plodů.

Domácí pěstování: Dvouletá rostlina. Daří se dobře v zahradě na slunných místech. Nesnáší se s jinými okoličnatými rostlinami.

Doba sběru + sbíraná část: Sběr se provádí v červenci-srpnu, když začínají okolíky hnědnout a většina plodů je již zralá. Rostliny se kosí nebo vytrhávají v ranních hodinách za rosy, aby nažky neopadaly. Kmín kořenný se pěstuje pro své aromatické plody, které se hojně využívají při přípravě pokrmů i ve farmacii. Můžeme jej používat celý nebo mletý. Kmín se sklízí v době, kdy dozrává asi 75 % okolíků. Nať se sbírá před rozkvětem od července do září. Celá rostlina se nechá proschnout a pak se vymlátí. Semena se dosuší, prosejí, a poté se uchovávají v uzavřených nádobách.

Zpracování + uchovávání: Požatý kmín se nejdříve vytřepává na rozestřené plachty, čímž se získají nejlepší plody. Potom se rostliny posvazují do snopečků na nechají dozrát na plachtách (nebo se postaví na poli). Po vymlácení a vyčistění se plody dosuší na vzdušných místech za častého přehazování lopatou. Ztráta na hmotnosti je malá. Skladují se v dobře uzavřených obalech.

Vlastnosti drogy: Droga má příjemnou, aromatickou vůni i chuť.

Kmín kořenný napomáhá vylučování žaludečních šťáv, uvolňuje žaludeční křeče, omezuje hnilobné a kvasné procesy v trávicím traktu. Dále působí dezinfekčně, vyhání střevní parazity a podporuje chuť k jídlu. Semena se mohou žvýkat i syrová.

Kmín je vynikajícím prostředkem proti nadýmání a kolice, je močopudný, dokáže zastavit průjem a celkově podporuje trávení.

Čistá silice se užívá při astmatických záchvatech. Spazmolitické látky, které jsou součástí kmínu, uklidňují nejen trávicí ústrojí, ale všechno hladké svalstvo, mezi něž patří i děloha. Proto kmín dělohu spíše zklidňuje, než aby ji povzbuzoval. Proto je jeho užívání vhodné pro ženy při menstruačních bolestech. Kmín je prospěšný i při chudokrevnosti, také napomáhá ke zlepšení činnosti ledvin.

Šálek kmínového čaje dvakrát denně je vynikající pro kojící maminky, poněvadž zvyšuje a zlepšuje tvorbu a kvalitu mateřského mléka a dítěti pomáhá proti nadýmání. Malým dětem se může dávat při kolice i extrakt kmínu ve vodě. Při zánětu průdušek a jiných potížích dýchacích cest pomůže, budeme-li pít 3x denně šálek kmínového čaje, neboť usnadňuje vykašlávání.

K zevnímu použití při revmatických bolestech slouží různé prostředky s kmínovým olejem. Jimi se postižená místa potírají dvakrát až třikrát denně. Silnější odvar z kmínu můžeme použít jako dezinfekci proti plísni na nohou a i jiným mykózám. Nálevem ze semen se může kloktat při zánětu hrtanu.

Suchá semena kmínu kořenného se používají celá či mletá. Kmín je typickým chlebovým a pečivovým kořením, kořením vařených brambor, kde snižuje toxický solanin. Běžně se přidává do zelí, k pečenému masu (vepřové, kachna, husa), do uzenin, polévek a sýrů. Hodí se i do tvarohových pomazánek, omáček, gulášů, při kysání zelí, na sázená vejce, houby, na pečené ryby a na sypání slaného pečiva.

Rozžvýkáme-li malou dávku semen po těžkém kořeněném jídle, kmín osvěží náš dech a podpoří trávení.

Na jaře můžeme sbírat mladé lístky kmínu a přidávat je do polévek, pomazánek, salátů či k masu.

Kmínový nálev

Jednu až dvě čajové lžičky semen kmínu roztlučeme v hmoždíři, a to bezprostředně před použitím. Silice se tak lépe rozpustí ve vodě. Přelijeme jedním šálkem vroucí vody, necháme přikryté 10 minut vyluhovat a scedíme. Čaj pijeme 2-3x denně po jídle. Pijeme jej při žaludečních kolikách, pro lepší trávení i proti střevním parazitům.

Kmínová semena můžeme míchat do směsí se semeny fenyklu, anýzu, koriandru nebo kopru. Čaj připravujeme výše uvedeným způsobem.
Odvar z kmínu kořenného

2 čajové lžičky kmínu vaříme dvě minuty ve 1/4 l vody a necháme 20 min. ustát, popíjíme chladný až dvakrát denně.

Čaj proti bolení bříška u dětí a na podporu tvorby mateřského mléka

Použijeme jednu malou lžičku semen kmínu a jednu lžíci jablečných slupek (sušených či čerstvých) z chemicky neošetřených plodů. Povaříme 7 minut a ještě 10 minut luhujeme. Nápoj získá příjemnou chuť a je prospěšný maminkám i nejmenším dětem.

Žvýkání semen

Žvýkání několika kmínů odstraňuje zápach z úst. Existují i ústní vody obsahující kmín, jeţ se používají ke kloktání nebo vyplachování.

Chlebová polévka s kmínem

300 g tmavého chleba, 2 lžičky kmínu, sůl, 1 litr vody, 2 lžíce másla, petrželka, česnek

Tvrdý chléb rozlámeme a rozvaříme ve vodě s kmínem a solí. Občas promícháme. když se chléb rozvaří, přidáme máslo, nakrájenou petrželku, 1-2 stroužky utřeného česneku, zamícháme a podáváme.

Rady našich babiček