Bobkový list celý (Vavřín ušlechtilý) 15g

Bobkový list získáme z rostliny jménem vavřín, který se pěstuje ve Středomoří, Íránu a Sýrii. Pravděpodobně pochází z Malé Asie. Vavřín je stále zelená rostlina. Užívá se v každé domácnosti na dochucení svíčkové, různých omáček a zvěřiny. Najdeme ho snad ve všech světových kuchyních. Nesmí se dlouho vařit, jinak se stane velmi hořkým. Má mírně nahořklou chuť a je silně aromatický. Čím více je bobkový list zelenější, tím je kvalitnější. Pravidelně zaléváme, vyhovuje mu substrát pro pokojové rostliny. Jeho pěstování není náročné. Je vhodný pro diabetiky, podporuje trávení, chuť k jídlu a pomáhá při revmatismu. 

Bobkový list podporuje chuť k jídlu a zažívání. Použití v kuchyni: Bobkový list se používá jako celý list nebo mletý. Toto koření má v kuchyni široké uplatnění, přidáváme ho do omáček jako je svíčková, rajská a bešamelová, dále do nakládaných pokrmů, polévek a dušených jídel.

Vavřín pochází nejspíše z Malé Asie, kdež roste dosud místy planě. Odtud rozšířil se však již v dávném starověku do Řecka a Itálie, jakož i do jiných zemí jihoevropských. Ale někteří chtějí tomu, že vavřín nebyl do Evropy přinesen z Asie, nýbrž že jest v jižní Evropě odjakživa domovem, a domněnku svoji opírají o tu okolnost, že skládá dosud na mnohých místech jižní Evropy, zejména v Řecku, celé samorostlé háje a že před dobou ledovou rostl najisto i v ostatní Evropě.

U nás pěstují vavřín ve studených sklenících, v létě též pod širým nebem, v obou případech ve velikých dřevěných kbelících. Užívat se ho často jako dekorace při různých slavnostech. V jižní Evropě a v teplé Asii pěstují však vavřín, rozmnožujíce jej obyčejně odnoži, netoliko pro okrasu, nýbrž také jako rostlinu užitkovou, dávající listy a plody.

Chemické složení: List obsahuje silici a třísloviny. Droga je málo probádaná a zkušenosti s jejím využíváním jsou převážně empirické. Nacházíme zde různé alkaloidy, hořčiny, silici. Olej z plodů obsahuje triglyceridy linolové, palmitové a laurinové kyseliny.

?? silice, třísloviny, alkaloidy, hořčiny, olej

Toxicita a nežádoucí účinky: Aplikace vavřínu musí být obezřetná, zvláště pak při vnitřním podávání. Při předávkování může dojít k podráždění žaludku a navazujících sliznic. Později přichází stavy zmatenosti a pocity silného rozrušení. Droga není vhodná pro dlouhodobé podávání.

Kontraindikace: Drogu nedoporučujeme těhotným ani kojícím ženám.

?? těhotenství, kojení

Vnitřní užití: Drogu můžeme podávat samostatně i míchat do směsí. Ve směsích by její obsah neměl překročit 10-15%. Pro vnitřní použití připravujeme nálev, a to v poloviční až dvoutřetinové koncentraci oproti normální (viz všeobecná část). Podáváme po polévkových lžících, v průměru 5 až 8, maximálně 10 polévkových lžic denně.Možné je též podávání pomleté drogy formou prášku, 2-4krát denně, na špičku kulatého nože, zapité větším množstvím vody.

Popis: Vavřín je stálezelený, 2 až 5 metrů vysoký keř nebo vyšší strom s přibližně 7 cm dlouhými a 3 cm širokými listy, které jsou podlouhlé až eliptické, při okrajích typicky zvlněné, kožovité, na líci lesklé, na rubu matně zelené s vyniklou žilnatinou. Kvete drobnými, žlutými kvítky. Plodem je červenomodrá bobule s jedním olejnatým semenem. Květy, pometáním obyčejně dvoudomé, skládají krátce stopkaté úžlabní svazečky. Mají 4dílné, žlutavobílé okvětí a nejčastěji 8-12 tyčinek, jejichž prašníky se otvírají chlopněmi a nitky mají po stranách malé žlázky; svrchní vejčitý semeník sužuje se v jednoduchou čnělku. Podobají se tudíž květy vavřínové složením svým květům skořicovníku, s nímž vavřín náleží do společné čeledi. Plody jsou vejčité, posléze tmavohnědé nebo tmavomodré bobule zvíci malých třešní a obsahují v tenké, později vysýchající dužině po jediném olejnatém semeni. 

Místo výskytu: Nejrozšířenější je vavřín v Řecku, kde tvoří celé háje. Vavřín kdysi tvořil podstatnou část tvrdolistových stromů ve Středomoří. V našich klimatických podmínkách se mu příliš nedaří, droga se proto dováží.

Pěstování: Někteří pěstitelé podnikli celkem úspěšné pokusy s pěstováním vavřínu ve velkých kořenáčích s přezimováním ve skleníku nebo v příbytku. Vavřín má rád slunné polohy, chráněné proti větru a úrodnou, propustnou, vlhčí půdu. Snese teplotu do -10°C, při dalším poklesu vymrzá. Domácí pěstování:U nás nejlépe jako kbelíková rostlina pěstovaná na balkoně. U nás není zimovzdorný.

Doba sběru + sbíraná část: Drogou je list, případně olej, lisovaný ze zralých plodů. List je možno sbírat po celý rok.

Homeopatie: V homeopatii se vavřínový list běžně neužívá, což je dosti zvláštní, protože účinnost drogy je značná. Pro naši experimentální potřebu připravujeme homeopatický LAURUS tak, že nejprve lékopisným způsobem zhotovíme základní tinkturu a tu potencujeme ředěním 35% etanolem. Vhodnou potencí se nám jeví rozpětí D3 až D6 a dávkování 4krát denně 10-12 kapek, v indikacích dříve uvedených.

Kosmetika: Při zevním působení vavřínové drogy dezinfikují a prokrvují pokožku, a proto se přidávají jako příjemně aromatická přísada do koupelí. Asi hrst listů zavázaných do plátěného obalu ponoříme do vřelé koupele a necháme je vyloužit, dokud lázeň nevychladne. Po koupeli kůže zrůžoví, vypne se a póry se rychle stáhnou. K léčení svědivých vyrášek nebo plísňových onemocnění nohou se přidává do koupele vývar z vavřínových listůči plodů. 50 g drogy vaříme v 1 l vody 10 min. Koupele se doporučují denně asi na čtvrt hodiny a po vyléčení ještě jednou za 3 dny po dobu dvou týdnů.

Poznámky: V antických dobách se vavřín užíval k vázání věnců určených k oslavě válečných hrdinů, sportovců a básníků. U nás se vavřín prodává pod názvem bobkový list a slouží jako koření. Z plodů vavřínu se lisuje olej. Silicová droga - získává se ze středomořské stálezelené dřeviny Laurus nobilis, která se pěstuje i u nás jako okrasná pokojová rostlina. Je všeobecně známým aromatikem a kořením (bobkový list). Používat se mají pouze světlé, zelené listy. Může se vařit. Zásoby nejvýše na rok, potom ztrácí aroma. Zralé svrasklé sušené plody (tzv. bobky) se užívají k přípravě mastí.

Sušených listů vavřínových neboli bobkových (folia lauri) upotřebuje se hojně k účelům kuchyňským nejen v jižních zemích, nýbrž i u nás. Naše kuchařky užívají jich hlavně do omáček, při vaření ryb a při nakládání okurek.

Ze zralých plodů, které přicházejí do obchodu sušené a na povrchu svraskalé pod jménem bobků (baccae lauri), připravují - vaříce je roztlučené ve vodě - zelenavý, hustý olej bobkový (oleum lauri), jehož přidávají v lékárnách do mastí (unguentum aromaticum) na svrab a jiné kožní vyrážky a na ničení cizopasného hmyzu. Na Východě přidávají oleje bobkového též do masti na balzamování mrtvol.

V dřívějších dobách musila u nás být spotřeba bobkového listí a bobkových plodů mnohem větší nežli dnes, jak o tom svědčí známá národní píseň: „Pijme víno (pivo) s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít?.

Doporučovali se tehdy bobek s vínem nebo pivem v nejrozmanitějších nemocech. V Mathiolově Herbáři (z r. 1596) na př. čteme:

„Bobek když se na prach ztluče, s medem a sladkým vínem smíchá, spomáhá proti souchotinám, krátkému a těžkému dechu i proti všelikým flusům do prsů padajícím.?

„Bobek s vínem užitečně se pije proti uštknutí štírův a pavoukův.? „Proti kolice aneb žření dobré jest jeden quentík ztlučených bobkův do vína zavěsit a z toho pít, neboť bobky rozhánějí větrnosti. ? též potřebě chová se v apatékách letkvář de baccis lauri, z bobků strojená?.

„Bobek na prach ztlučený, s medem smíšený a po lázních pomazovaný, shání pihy a fleky na kůži. Taková mast' uzdravuje také všeliké nečisté neduhy a vředy?.

„Kdož má mdlou hlavu, ztluč bobky, vlož je do pytlíčka, potom na noc přilož na vrch hlavy a bude zdráv.? „Kohož uši bolejí, aneb že dobře neslyší, ten vytlač sobě šťávu z čerstvých bobků, přidej k ní starého vína a růžového oleje a vpouštěj krůpěje do uší: spomáhá.?